Pokud Claude Code stále dokola vysvětlujete stejná projektová pravidla, zapište je do souboru CLAUDE.md. Je to obyčejný textový soubor ve formátu Markdown. Claude Code ho čte na začátku relace a přidá vaše dohody k ostatnímu kontextu.
Pro začátek stačí několik ověřených řádků: kde pracovat, jak ověřit výsledek a co při změnách zachovat.
Příklad souboru CLAUDE.md
Vezměme jednoduchou stránku s kartami. HTML, styly i JavaScript jsou v jednom souboru index.html, který lze otevřít přímo v prohlížeči. Pokyny pro takový projekt mohou vypadat třeba takto:
# CLAUDE.md
## Projekt
- Stránka, styly i JavaScript jsou v souboru `index.html`.
## Ověření
- Otevřít `index.html` v prohlížeči.
- Zkontrolovat stránku na široké i úzké obrazovce.
## Pravidla
- Zachovat stávající barvy a styl karet.
- Nemazat hotové bloky bez potvrzení.
- Po dokončení vypsat změny a provedené kontroly.Jsou tu tři skupiny: struktura projektu, ověření výsledku a dohody. Když teď požádáte "přidejte ještě jednu kartu", nemusíte znovu vypisovat všechna pravidla. Stránku si přitom můžete zkontrolovat sami: samotný pokyn agentovi nezajistí přístup k prohlížeči, pokud k němu nemá nástroj.
Tohle je příklad pro jeden soubor, ne univerzální šablona. Ve vašem projektu mohou být samostatné složky a příkazy ke spuštění. Zapište právě ty své; pokud nemáte testy, nepřidávejte pro úplnost vymyšlený příkaz.
Co stojí za to zapisovat
Hlavní otázka zní: budete tento pokyn potřebovat i u dalších úkolů? Hodí se ověřené příkazy, důležité cesty a dohody, které agent nedokáže spolehlivě odvodit z kódu. Zvlášť ty, které jste už museli opakovat.
Pravidlo formulujte tak, aby bylo jasné, co přesně má agent udělat:
- "všechno kontroluj" → "po změně karet zkontroluj stránku na široké i úzké obrazovce";
- "nesahej na důležité věci" → "nemaž hotové bloky bez potvrzení, jejich obsah už je odsouhlasený".
V prvním případě je pojmenovaná kontrola, ve druhém rozsah omezení i důvod. To je užitečnější než dlouhý seznam přání typu "pracuj opatrně".
README.md člověku vysvětluje, o jaký projekt jde a jak začít. CLAUDE.md shromažďuje pokyny pro agenta. Opakovat v něm obsah celého README není třeba. A hypotézu "možná se popisek posouvá kvůli šířce karty" si nechte v poznámce k aktuálnímu úkolu, například v souboru PROJECT_NOTE.md. Je to běžný soubor s názvem, který si zvolíte; až budete v úkolu pokračovat, požádejte agenta, aby si ho přečetl.
Nepředkládejte domněnku jako ověřený fakt a neukládejte sem hesla ani přístupové klíče. Společný soubor CLAUDE.md se obvykle přidává do Gitu, aby kolegové dostali stejné pokyny spolu s projektem.
Jak soubor vytvořit a ověřit
Začněte pravidly, která už znáte. Nemusíte čekat, až se nahromadí dlouhý seznam chyb, ani předem popisovat všechny možné situace.
- Podívejte se, jestli už v projektu není soubor
CLAUDE.md. Pokud ano, přečtěte si ho a doplňte. Nový soubor uložte do kořene projektu; podporované je i umístění.claude/CLAUDE.md, ale obě kopie vytvářet nemusíte. - Napište několik řádků ručně nebo v Claude Code otevřeném ve složce projektu spusťte
/init. Příkaz prozkoumá projekt a připraví návrh; u existujícího souboru navrhne vylepšení. - Výsledek si přečtěte. Ověřte příkazy a cesty podle projektu a odstraňte dohady. Pokud agent například uvedl příkaz pro testy, které nemáte, smažte ho. Omezení, která znáte jen vy, doplňte sami.
- Soubor uložte a v projektové složce otevřete novou relaci. Zadejte
/context: v části Memory files by měla být cesta k vašemu souboru CLAUDE.md.
Pak zkuste malou úpravu: třeba požádejte o přidání karty a ověřte, zda zůstaly barvy stejné a přibyla zpráva o kontrolách. Pokud soubor v seznamu nevidíte, nejprve zkontrolujte jeho název a složku, ve které Claude Code spouštíte. Když ho tam najdete, ale výsledek pravidlu neodpovídá, prověřte formulaci i případné rozpory.
Soubor v seznamu potvrzuje, že se načetl, nezaručuje však dodržování pravidel. Ani správná odpověď agenta sama o sobě nedokazuje, že soubor načetl: potřebné informace mohl najít v jiných souborech. Pokyn ovlivňuje práci, ale technicky žádnou činnost nezakazuje.
Kam zapisovat ostatní věci
Pro první projekt stačí jeden soubor CLAUDE.md. Jakmile přibudou osobní pokyny nebo hodně společných pravidel, s výběrem správného místa vám pomůže toto schéma:
Společné pravidlo se může týkat jedné složky a přesto být užitečné pro celý tým. .claude/rules/ pomáhá rozdělit takové pokyny podle témat; omezení na konkrétní cesty se nastavuje zvlášť. Kvůli pár pravidlům není třeba strukturu komplikovat.
CLAUDE.local.md se hodí pro osobní pokyny v tomto projektu, třeba že chcete krátké odpovědi. Přidejte ho do souboru .gitignore, aby se nedostal do commitu. I místní soubor agent čte, takže do něj nepatří ani tajné údaje.
Automatická paměť (auto memory) jsou samostatné poznámky, které Claude během práce ukládá, pokud je tato funkce zapnutá. Nenechávejte důležité pravidlo jen na jeho uvážení: výslovně ho požádejte, aby ho přidal do souboru CLAUDE.md. Dočasná hypotéza o chybě patří do poznámky k úkolu.
Pokud už projekt obsahuje soubor AGENTS.md, nekopírujte jeho obsah do druhého souboru. Do CLAUDE.md můžete sousední soubor připojit řádkem @AGENTS.md. Hodí se to zejména při přidání souboru CLAUDE.local.md: osobní soubor může ovlivnit přímé čtení AGENTS.md. Další možnosti popisuje dokumentace.
Kdy pravidla aktualizovat
Upravujte soubor společně s projektem. Přesunuli jste styly z index.html do samostatného souboru? Opravte řádek popisující strukturu. Změnili jste způsob kontroly? Nahraďte starý pokyn. Nepřidávejte nové pravidlo vedle toho, které mu odporuje.
Zápis připomínky, kterou stále opakujete, můžete svěřit agentovi: "Přidej do CLAUDE.md, že před smazáním hotového bloku potřebuji potvrzení". Pak si změnu přečtěte: měla by vyjádřit vaši dohodu, ne přidávat nová omezení. Často stačí jediný řádek.
Pokud se pravidlo nedodrželo, nejprve zjistěte proč, místo abyste ho ještě třikrát zopakovali. Odstraňujte zastaralé záznamy a nechte jen to, co pomůže u dalšího úkolu.
GO TO FULL VERSION